O něco lepší situaci měli legionáři v krátkých palných zbraních, služební revolver Glisenti-Bodeo M1889 (ráže 10,35mm It.) byl zaveden do výzbroje v roce 1889 a z toho se odvýjí i jeho konstrukce s nedělitelným rámem a jednotlivým vyhazováním nábojnic, které způsobuje pomalé nabíjení revolveru, tyto nedostatky vykupuje výkonným nábojem, malými výrobními náklady a vysokou spolehlivostí, díky které se udržel ve výzbroji až do roku 1945(!).

Rozlišujeme dvě verze a to verzi pro mužstvo a poddůstojníky bez lučíku s praktickou sklopnou spouští a jednočinným bicím ústrojím a verzi pro důstojníky s dvoučinným bicím ústrojím a kvalitnějším vnějším zpracováním.

V legiích tyto revolvery sloužili především jako pobočná zbraň obsluh těžkých kulometů, v malém množství se mohly objevit i v řadách úderníků, jako krátká zbraň na „čištění zákopů“.

Glisenti-Bodeo M1889 verze pro mužstvo a poddůstojníky se spouští v přepravní poloze (foto empirearms.com)

Glisenti-Bodeo M1889 verze pro důstojníky (foto exordinanza.net)

Technické údaje
Hmotnost: 880 g
Délka: 235 mm
Délka hlavně: 114 mm
Typ náboje: 10,35 mm italský
Účinný dostřel: 25 m

V roce 1910 italské velení podlehlo modernímu trendu zavádění samočinných pistolí do výzbroje armády. Bohužel jak už to tak v Itálii s automaty bývá, výsledkem byla složitá, nespolehlivá a vzhledově ošklivá pistole Glisenti M1910 ráže 9mm Glisenti, která fungovala na principu využití energie zpětného rázu při krátkém pohybu hlavně. Náboj byl pro tuto pistoli málo výkonný a způsoboval tak zasekávání zbraně, k dalším problémům s používáním přispěly frontové podmínky a všudypřítomná špína zákopů. Přes své nedostatky se do výzbroje dostala (pravděpodobně díky tomu, že byla domácím modelem) a setrvala ve výzbroji až do roku 1945, přestože byla ve ve třicátých letech nahrazena modernější a dovolím si říci velice úspŕ cšnou pistolí Beretta M1_934.

Glisenti M1910 (foto vodice.it)

Technické údaje
Hmotnost: 900 g
Délka: 210 mm
Délka hlavně: 99 mm
Typ náboje: 9 x 19 mm Glisenti
Účinný dostřel: 30 m

autor: Jan “Waldo” Kule