Možné ještě hůře na tom byly legie s automatickými zbraněmi. Standartním italským kulometem byl Fiat-Revelli modello 1914 (ráže 6,5×52 Carcano). Velice složitá, nespolehlivá a nepraktická zbraň. K zásobování náboji používal obdélníkovou násypku na puškové rámečky s náboji 6,5×52mm Carcano. Do násypky se vešlo 50 nábojů. Výhoda tohoto typu zásobování municí byla v tom, že každý voják mohl poskytnout munici do kulometu. Nevýhodou byla především nízká rychlost střelby- každých pět ran se musela pomocí páky násypka přesunout o jednu řadu, což bylo výhodné pro mířenou střelbu krátkými dávkami, ale naprosto nevhodné pro palebnou podporu při obraně či útoku. Kulomet Fiat-Revelli neměl za úkol zastavit nepřítele, vojenským činitelům stačilo, že „šetřil“ munici. Další nevýhodou odvozenou od zvláštního sytému nabíjení bylo časté znečišťování zbraně a tím spojené zádržky ve střelbě.

Fiat-Revelli modello 1914 (foto browningsmg.com)

Vrcholem všeho byla tyč na zbržďování závěru. Ta vyčnívala z pouzdra závěru a při každém výstřelu skočila směrem vzad k nárazníku, který byl umístěn několik centimetrů od rukou střelce a to vše s frekvencí 400x do minuty. Přes všechny nedostatky se udržel ve výzbroji až do ruku 1945 (!).

Tudíž se není čem divit, že pokud to bylo možné, snažily se legie zvýšit svou palebnou sílu kořistními kulomety Schwarzlose MG 07/12, se kterými měly zkušenosti z c. k. armády.

Detail násypky (foto moesslang.net)

Technické údaje
Hmotnost:
17kg (zbraň); 30kg (bojová)
Délka:
1180mm
Délka hlavně:
645mm
Typ náboje:
6,5 x 52 mm Carcano
Počáteční rychlost střely:
645 m/s
Účinný dostřel:
1200 m
Kadence:
400 ran/min

autor: Jan „Waldo“ Kule

O něco lepší situaci měli legionáři v krátkých palných zbraních, služební revolver Glisenti-Bodeo M1889 (ráže 10,35mm It.) byl zaveden do výzbroje v roce 1889 a z toho se odvýjí i jeho konstrukce s nedělitelným rámem a jednotlivým vyhazováním nábojnic, které způsobuje pomalé nabíjení revolveru, tyto nedostatky vykupuje výkonným nábojem, malými výrobními náklady a vysokou spolehlivostí, díky které se udržel ve výzbroji až do roku 1945(!).

Rozlišujeme dvě verze a to verzi pro mužstvo a poddůstojníky bez lučíku s praktickou sklopnou spouští a jednočinným bicím ústrojím a verzi pro důstojníky s dvoučinným bicím ústrojím a kvalitnějším vnějším zpracováním.

V legiích tyto revolvery sloužili především jako pobočná zbraň obsluh těžkých kulometů, v malém množství se mohly objevit i v řadách úderníků, jako krátká zbraň na „čištění zákopů“.

Glisenti-Bodeo M1889 verze pro mužstvo a poddůstojníky se spouští v přepravní poloze (foto empirearms.com)

Glisenti-Bodeo M1889 verze pro důstojníky (foto exordinanza.net)

Technické údaje
Hmotnost: 880 g
Délka: 235 mm
Délka hlavně: 114 mm
Typ náboje: 10,35 mm italský
Účinný dostřel: 25 m

V roce 1910 italské velení podlehlo modernímu trendu zavádění samočinných pistolí do výzbroje armády. Bohužel jak už to tak v Itálii s automaty bývá, výsledkem byla složitá, nespolehlivá a vzhledově ošklivá pistole Glisenti M1910 ráže 9mm Glisenti, která fungovala na principu využití energie zpětného rázu při krátkém pohybu hlavně. Náboj byl pro tuto pistoli málo výkonný a způsoboval tak zasekávání zbraně, k dalším problémům s používáním přispěly frontové podmínky a všudypřítomná špína zákopů. Přes své nedostatky se do výzbroje dostala (pravděpodobně díky tomu, že byla domácím modelem) a setrvala ve výzbroji až do roku 1945, přestože byla ve ve třicátých letech nahrazena modernější a dovolím si říci velice úspŕ cšnou pistolí Beretta M1_934.

Glisenti M1910 (foto vodice.it)

Technické údaje
Hmotnost: 900 g
Délka: 210 mm
Délka hlavně: 99 mm
Typ náboje: 9 x 19 mm Glisenti
Účinný dostřel: 30 m

autor: Jan “Waldo” Kule