Zima dnešního roku je nadmíru krásná a delší dobu jsme přemýšleli, jak si ji dobově užít. Proto jsme uvítali zprávu od bratrů z druhé roty České Družiny (ČsOL jednota Hradec Králové), že Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“ (ČsOL jednota Mladá Boleslav) dělá každoroční zimní pochod, kde jde ve stopách jednotek SOS (STRÁŽ OBRANY STÁTU) a hlídkuje proti Henlainovským zrádcům. Pochodu se naše 3. rota České Družiny (ČsOL jednota Plzeň) také mohla zúčastnit, a tak nelenila a vyjela.

Příjezd druhé a třetí roty na základnu HP2 byl v pozdních pátečních hodinách. Než jsme se zabydleli a navečeřeli skvělého jídla od kuchaře HP2 bratra Honzy, tak byly již 3 hodiny ráno a nejvyšší čas jít spát. V 06:00 zazněl budíček a v 06:15 velel bratr des. Martin nástup na rozcvičku v košili a kalhotách. Běželi jsme pár stovek metrů k místu rozcvičky, po rozcvičce následovaly menší závody ve sprintu, a zpět na základnu na snídani. Snídaně byla vydatná, co základná dala. V půl osmé jsme již stáli nastoupeni v plný polní před základnou a velící br. desátník velel k odchodu do nedalekého Žacléře, kde nám byl přistavěn autobus, který nás dovezl na výchozí pozici pochodu Horní Malá Úpa. Navštívili jsme tam v rychlosti muzeum, kde mají vystavený motor z JU-52, a přes celnici, o kterou se v zářijových dnech roku 1938 horlivě bojovalo a ve které padlo i několik českých vlastenců, se vydali na pochod. Pochod utíkal rychle, cesta byla pěkná a jen sem tam podklouzla botka do strany. Rychle jsme se dostali do Dolní Malé Úpy, kde na nás čekal oběd v zázemí jednoho pohostinství, které již HP2 dobře zná, a jsou tam důvěryhodní čeští majitelé. Po necelé hodince jsme se vydali na cestu do Horních Albeřic. Cestou jsme však v překvapení narazili na podezřelou činnost a podnikli prověření. Než jsme se však přes hluboký sníh k osobám dostali, tak k nám dojeli, a byla to jen sportovní výprava Čechů na SKI. Byli velmi přátelští a po krátkém rozhovoru jsme mohli pokračovat dál na Alběřice. Tam jsme však schytali pár posměšků od místních Němců, kteří při pohledu na nás nešetřili poznámkami. Dali jsme si tam zase u jednoho Čecha v pohostinství svačinu a hurá do kopce směr Bobr. Na vrcholu jsme si dali krátké cvičení, a jelikož se začínalo stmívat, vyrazili jsme na cestu podél hraničních kamenů domů. Cesta z vrcholu však už nebyla tak skvělá jako předešlá, a my jsme byli nuceni „pochodovat“ po pas v hlubokém sněhu opírajíce se o pušky několik kilometrů. Teprve tam jsem pocítili nevýhodu špatného zásobování zimní výbavou v podobě sněžnic, které jsme měli obdržet již na podzim. Na předsunutou základnu Bobr jsme se dorazili pozdě večer kolem 22. hodiny. Ke štěstí všech zúčastněných jsme měli připravenou výbornou večeři od bratra Honzy. Velitelství HP2 nám zřídilo na pozici Bobr provizorní biograf, kde jsme shlédli film Uloupená hranice. Kolem půlnoci byla večerka a ráno jsme se již jen nasnídali, rozloučili se s bratry z HP2 a ač neradi, tak jsme se vydali domů do Hradce Králové a Plzně.

Byl to skvělý zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat a již teď se těšíme, až se s brášky znovu setkáme.

br. Jaroslav Karas